Dishonored
Nedůvěřuj příliš nikomu, dokonce tvoji spojenci ti mohou kdykoliv zapíchnout kudlu do zad.
Life is Strange
Naučila mě méně všechno hrotit a nebýt vynervovaná. Naopak umět zdvihnout prostředníček, vydechnout si a říct: "Ále, nas*at!". Od té doby si víc vážím svého života a jak ho strávím. Hra mi také umožnila utvářet přátelství, kterých jsem v reálu moc neměla.
Kingdom Come: Deliverance
Dřív jsem nad Českou republikou ohrnovala nos a lákala mě spíše cizina, ale v této hře jsem českou přírodu začala obdivovat. Od té doby si vážím i toho nejobyčejnějšího lesa za barákem.
NieR: Automata
Tahle hra ze mě učinila naprostého pacifistu. Pacifistou jsem bývala víceméně odjakživa (tedy až na období, kdy jsem se snažila na válkách najít něco pozitivního - funkce jako jakýsi očistec nebo zredukování přemnoženého lidstva), ale to jsem si nedovedla představit a pochopit tolik věcí. Dnes už se dovedu vžít do role imigranta, který utíká z válečné zóny. Jak by vám asi bylo, kdyby vám nad hlavou probíhala válka, o které jste ani nemohli rozhodnout, protože nikoho váš názor nezajímal? Najednou si víc vážím každičkého života (bez ohledu na pohlaví, rasu, stereotypy, apod.). Dokonce kriminálník je jen člověk. Dokonce terorista je jen člověk. Dokonce vrah je jen člověk. A pokud se chtějí napravit, mělo by jim být odpuštěno. Takže ano, je mi líto každého života, který vyhasne během bitvy. Ať je to nepřítel či spojenec, pořád jsme jen lidé a máme spolu mnoho společného. Při válce akorát všichni trpí. Válka přináší jen bolest a utrpení. Bohužel, někdy boj o přežití vyústí ve válku a je to pochopitelné, instinkt přežití je až příliš silný. Mnoho evropských zemí si to dnes už asi neumí představit, ale my Češi bychom mohli. Co kdyby sem opět vtrhl cizí stát a tentokrát by nás násilně vytlačoval z našeho území? Asi by se to mnohým obyvatelům nelíbilo, semkli by se a drželi za jedno. Teď by měla přijít možnost, aby si každý odpověděl, zda mu ten boj za to stojí nebo se raději stáhne a poslušně zemi opustí. Vím, zní to poněkud přehnaně, ale podobných příkladů by se dalo vymyslet hodně. Stačí, když nás prostě někdo odřízne od něčeho, na co jsme zvyklí/skoro až závislí. Čím důležitější (a to hlavně životně) objekt zájmu je, tím vzniká větší riziko konfliktu. A to ještě buďme rádi, že snad vždycky je pro co bojovat a každý si svůj důvod - často sobecký a taktický - najde (např.: někdo chce chránit svého obchodního spojence, někdo vytěží pěkný profit z případného vítězství, někdo chce zabránit, aby se válka nedostala na jeho území a tak preventivně bojuje v sousedním, apod.). Nechce se mi věřit, že by celý jeden stát šel do boje čistě z dobrosrdečného účelu. Na druhou stranu, kdo by chtěl vidět svoje vojáky, jak dobrovolně umírají na jiné frontě... A v tomhle jsou právě Yorha androidi politování-hodní - bojují za někoho jiného bez toho, aniž by je něco bližního motivovalo. Bojují alespoň pro dobro, pro nějaký vyšší princip... alespoň jak se prve domnívají, než začnou i oni pochybovat o smyslu své existence...