Moje přátelství

Nikdy bych si nemyslela, že ještě stihnu zažít pravou sílu a kouzlo přátelství (teď zním trochu jako Twilight Sparkle). Došlo mi to ve chvíli, kdy jsem si tak ležela na posteli daleko od domova poté, co jsem z něj v podstatě utekla a nasedla na vlak do neznáma. V tu chvíli mi hlavou prolétlo: 'Sakra, vždyť oni mi chybí... chybí mi moje parta. To mám bydlet tak daleko a vídat se s nimi tak málo? Chybí mi Lada, Márty... dokonce i ten blbec Chris.' Vrátila jsem se a udělala dobře. I kdyby tenhle zapadákov byl sebehorší, dokud jsou v něm moji lidi, je to i můj domov.

Za všechno vděčím právě Chrisovi, to on mi dělal spojnici s mnoha novými lidmi a dodnes to tak platí. Ten den v červnu, kdy se ve městě konal jeden charitativní koncert, jsem se měla seznámit s Ladou. Ještě předtím jsme ale potkali ukrajinskou partu kluků Maxe, Dimu a Alexe, který se mnou zůstal venku, zatímco Chris za doprovodu ostatních šel koupit cigára. Chvíli jsme pokecali a pak se všichni rozloučili. Nadešel čas poznat tu temnou dušičku Ladušku. Z počátku jsem si nedovedla zvyknout na její křestní, a tak jsem pro ni vymyslela přezdívku "Lady", kterou si ihned oblíbila. A skutečně, je to taková naše gothická dáma, byť je mladší než já.

Naopak zhruba stejně starý jako já je Márty. Po 2 letech internetové známosti jsme se konečně přestali stydět a domluvili si setkání. Rovnou mě napadlo seznámit ho i s Chrisem, neboť mají stejné zájmy (gaming a hlavně S.T.A.L.K.E.R. série). A opravdu, rychle si začali rozumět a mně s Chrisem došlo, že tohle je ten chybějící člen do naší party.

Péti, Chris, Lada a Márty.

Takhle jsme kompletní.

Po čase se konal další koncert, kde hráli poněkud tvrdší muziku. Zde jsem potkala Bohouše, který ode mě dostal přezdívku "Černokněžník". Dnes spolu hrajeme hry na PS4 a chlastáme Jacka Daniel'se.

A Alex? Ten je věčně mimo, ale občas si na mě vzpomene, zavolá a vytáhne mě ven. Většinou spolu pak venku lovíme Chrise a snažíme se mu překazit plány.

Další významné role v mém životě hrají stalker Vojta, vůl Denis, pivař Ondřej, lolkař Daniel, plzeňská Apex parta, basák Martin, toxic Ríša, ... Byť se s některými vídám velice omezeně, přesto mi tito lidé pozitivně zasáhli do života.

Trochu mne mrzí, že ze školy mi nezůstali žádní přátelé, respektive nemohla jsem je za své přátele považovat. Eliška byla moc fajn a dobře se s ní kecalo. Míšu jsem bohužel znala příliš krátce, ale láska k metalu pro nás byla stěžejní. Šárka mne zahrnovala svojí kreativitou a uměleckou duší. S Ivet jsem si dobře rozuměla, jelikož jsme měly stejné zájmy. Ema vždy vše řešila s úsměvem a byla jsem vždy ráda, když byla poblíž. Járovi se sice nedalo moc důvěřovat, ale zasmát se s ním člověk zasmál. Nesmím zapomenout na intoše Zdendu, vždyť bydlel u nás v baráku. Dneska na ulici a v hospodě potkávám Marka s kapelou a s ním jediným si ráda upřímně pokecám. Ještě si vzpomenu na dvojčata ze základky, ale to je tak všechno. Na vejšce jsem se bavila se síťařem Tomášem, programátorem Kryštofem, nerdem Petrem a sympaťačkou Anežkou. Nějaký ten kontakt na ně mám, ale nemám potřebu jim psát, možná se po letech přijdu zvědavě zeptat, jak dokončili UJEP.