Rok se chýlí ke konci, a tak je nejvyšší čas jej zhodnotit...
Asi jste všichni zaznamenali, že jsem hned v lednu nastoupila do Jednoty (konečně nějaká pořádná práce, duh). Spřátelila jsem se zde se všemi kolegyněmi a několika stálými zákazníky, ale absolutně nejlepším se pro mě stala moje směna s Věruškou a vedoucí Jituškou. Sladily jsme se úplně dokonale a humor na pracovišti nechyběl nikdy. Slečna vedoucí si po čase na moji rebelskou a drzou povahu celkem zvykla, že to škádlení nakonec bylo vzájemné a úsměvné. Co dodat, budou mi ty čubky chybět...
Stejně tak jako skejťák Tomáš, který měl po většinu času good vibes a zval mě na pivo, na které jsme nikdy nešli, protože jsme nebyli schopni se nějak domluvit. Dlouho se neukázal zelenáč Honza (nosil zelenou bundu a kraťasy, jakou jinou přezdívku jsem mu měla dát?), ten mě pro změnu zásoboval energy drinky, když jsem byla po ránu nevyspalá. Slovák Martin se spřátelil se všemi prodavačkami a často jsme si ho kvůli tomu dobíraly, já s ním ale jednou na bytě chlastala tatranský čaj a součástí jeho harému se nestala, takže úspěch. Na některé chlípné dědky a jiné úchyláky vzpomínat nebudu, byť mě tam balilo a zvalo na rande hafo lidí...
Jedním z nich byl Lego, takový nesmělý brýlatý milý týpeček. Zkoušela jsem s ním randit a seznamovat se, ale nakonec mi padl do oka jeho nejlepší kamarád Jaromír. Ostatně, s tím jsem vlastně dodnes a dokonce pod jednou střechou, ukázal se jako skvělá partie pro mne. Doma vládne harmonie a klid. Za nedlouho mě seznámil se svým bratrem dvojčetem Martinem, se kterým se skvěle hrají Activity ve dvojici, zatímco ostatní jsou na mol. Podobný hovado je Faňas, kterého musí občas krotit jeho Štěpánka. Když se všichni sejdeme na bytě, je z toho děsný bordel a jízda, rozbíjejí se skleničky a vzduchem lítají rohlíky...
Co se party týče, naučili jsme se schovávat se před zimou každou sobotu na zahrádce, kde se chlastal nejčastěji rum a řešily se žhavé novinky našich životů. V mezičase jsem stíhala s Ladou chodit na pivo do Archy a s Mártym na koktejly do Pop Artu. Na jaře jsme se s Chrisem hecli a dali do pohybu to naše slavné natáčení stalkera. A musím říct... to byl sakra dobrý nápad!
Nikdy by mě nenapadlo, že se mi podaří sehnat Simona, Dominika a dokonce přesvědčit i Jaromíra a Mártyho a udělat z nich zombíky. Celá záležitost nabrala na plných obrátkách, když jsem oslovila stalker komunitu a začaly se objevovat staré známé tváře. Pačes a Peterka se mi vrátili zpátky do života, tentokrát pěkně naostro a zblízka, ať vidím, co to je za úžasná hovada. Denis mi udělal radost, když i on ve finále o natáčení projevil zájem a podpořil mě. Přidali se i Lovec, Yakuza, Honza a Lukáš, když dorazili na místo a udělali tak ze sebe hlavní hrdiny příběhu.
V létě jsem měla tu čest poznat Half-life Blázna a dát si s ním sraz v Plzni. Byl to velice zvláštní den, ale rozhodně stál za to. Tradičně jsem se nejvíc těšila na moji oblíbenou hudební záležitost - Husman fest. Opět dorazil Tomáš Hospodka a předvedl neskutečný dělo se svojí kapelou. O nějaký čas později jsem dokonce poznala i Nikol ze STELL/\RIS.
Na podzim nastal čas vzpomínání na babičku, a tak jsem často chodila na hřbitov, kde mi doprovod dělal Martin Suttý. Škoda, že se už nebavíme. Mnozí jste mě mohli spatřit ve volební komisi, letos jsme se vydaly i s přenosnou urnou na procházku spolu s Majdou Milbachovou.
Vánoce jsem strávila u rodičů, bohužel bez Jaromíra. Dali jsme si pak repete v neděli, kdy Jaromír pozval nás všechny na pečenou kachnu.
V současnosti se ucházím o práci v ČSOB pojišťovně, kde jsem poznala samé úžasné lidi, od vedení až po kolegy. Nemohu se dočkat, až nastoupím.